Sama touhle nemoci trpim uz minimalne tri roky. Musim rict, ze jsem ale za tu dobu nenabrala ani deko. Moje zachvitovite prejidani trva totiz jeden cely den a dalsi den hladovim. Obcas se mi povedlo donutit hladovet dele, tak jsem i neco zhubla. Vcelku to ale neznamena, ze nemam zdevastovany organizmus. Nechci ani vedet radsi jak na tom je zaludek, jatra... Je to takovy kolotoc. Je ale taky pravda, ze jsem o tom nikdy jako o nemoci neuvazovala a musim priznat, ze se mi ulevilo, kdyz tady vidim cerne na bilem vsechny svoje symptomy vypracovane nekym jinym. Je fajn, ze v tom clovek neni sam, na druhou stranu u PPP by se mela hlavne resit pricina, totiz depka, uzkost, nizke sebevedomi. Je to v hlave a to kilova tabulka cokolady sporadana do hodiny fakt neporrsi ;)
Z vlastní zkušenosti
Ostatní články se snažím přepisovat a pozvedávat tak alespoň o trochu jejich úroveň, která nebyla nijak valná, vzhledem k tomu, že jsem je psala, když mi bylo zhruba 16 let. Ale tenhle článek ponechám tak, jak jsem ho napsala tenkrát, přeci jenom jsem to v té době vážně prožívala a jen těžko bych dosáhla podobné autentičnosti.
Ahoj, tak vám o tom chcu něco říct, co jsem si zažila a zažívám...
Pokud vůbec nevíte o co jde, tak vám to teda povim...Záchvatovité přejídání je stejně jako Mentální anorexie a Mentální bulimie porucha příjmu potravy akorát se o ní skoro vůbec nemluví...Je stejně závažná a málo lidí o ní ví....
Když na vás přijde takovej záchvat, tak máte strašnou potřebu se jít přejíst...Tahle potřeba, teda aspoň u mě to tak je, většinou nezmizí dokud opravdu nejdete a neuděláte to...Vlastně ani nemáte hlad, pak už ani chuť, ale prostě máte pocit, že se musíte přejíst, čím víc jídla ( a většinou i toho nejkaloričtějšího) do sebe naházíte, tím jste spokojenější a to jídlo do sebe házíte, dokud vám není opravdu už hodně špatně od žaludku...Pak nastanou výčitky....Ty výčitky jsou přímo nesnesitelný...Jsou to myšlenky typu : Fuj ty budeš tlustá...Podivej se na sebe, máš tohle zapotřebí???...Jsi nechutná, zase jsi určitě přibrala minimálně dvě kila...Nikomu se nebudeš líbit...Budeš tlustá, samotná..............Většinou se já přejím třeba proto, že si po večeři dam třeba kus čokolády, pak další a další a skončí ve mě celá, tak si řeknu:,, no nevadí, už si hlavně nic nesmím vzít,,...ale ten hlas v mý hlavě říká...:,,Vždyť už je to stejně jedno, když už jsi to takhle pokazila tak už je to jedno a můžeš se přejíst, přibereš tak jako tak,,........a vy opravdu jdete a přejíte se.....Pomalu ale jistě ztrácíte kontrolu nad jídlem...Jídlo ovládá vás....Vaše myšlenky se točí celý den jenom kolem jídla...Je to nesnesitelný ale už jste v tom až po uši a tak nezbývá nic jiného, než začít bojovat...Musíte vydržet vždycky, když vám v hlavě začne znít ten hlásek...Ale kde tu vůli vydržet vzít??? To já opravdu nevím, ale doufám, že se mě to jednou podaří....Už totiž nechci mít v hlavě ten hlas, už nechci aby se moje myšlení točilo jenom kolem jídla, už nechci přibírat....Už se prostě a jednoduše chci přestat přejídat...Ale jak na to??? Znovu se ptám, kde vzít tu vůli??? Doufám, že vám se to jednou podaří a mě taky...
Tak to je asi tak všechno......
Já osobně chci skončit s přejídáním protože:
- Nechci už přibírat
- Mám strach o svoje zdraví, protože vždy když se přejím, špatně se mi dýchá a hrozně mi bije srdce, a píchá mě v břiše a je mi na zvracení...
- Už nechci myslet jen na to jídlo!!!
- Chci si dát kousek čokolády a nepokračovat ( myslím tím nepřejíst se)
A myslím, že těch důvodů je mnohem víc ale teď je všechny tady neumím napsat...
Tak vám všem, kteří bojujete se Záchvatovitým přejídáním držím palečky ať nad tím jednou vyhrajeme!!!
Diskusní téma: Z vlastní zkušenosti
Re: Diky za clanek o zachvatovitem prejidani
Terka | 08.02.2014
Ahoj Maruško,
jsem moc ráda, pokud Ti moje stránky alespoň maličko pomohly, a pokud jsi si uvědomila, že v tom rozhodně nejsi sama. Bohužel, to, co jsi popsala, tedy přejídání se a následné hladovění jsou typickými znaky záchvatovitého přejídání, a vzhledem k tomu, že ZP je poměrně závažné psychické onemocnění, mělo by se k tomu také jako k nemoci přistupovat a co nejdříve ji léčit, protože věř mi, je to neskutečná úleva, když se člověku konečně podaří tuto poruchu zvládat. Rozhodně bych Ti doporučila nehladovět za žádnou cenu, pokud se přejíš, mávni nad tím rukou ale hlavně další den nehladověj. Přesně totéž jsem během ZP také dělala a je to to nejhorší, co můžeš udělat, protože takhle se z toho kolotoče nikdy nedostaneš. I když máš třeba šílené výčitky, musíš se překonat a pokračovat v normálním jídelním režimu, protože pokud budeš hladovět, tělo si tu energii prostě vybere tak jako tak, buď v podobě několika porcí jídla za den, nebo v podobě přejedení se...Jestliže jsi z Prahy, moc bych ti doporučovala objednat se k Františku D. Krchovi, je to snad ten nejlepší odborník na PPP, mám s ním jen ty nejlepší zkušenosti a ze záchvatovitého přejídání se jsem se dostala v podstatě jen díky němu.
Přeji hodně úspěchů při zvládání všeho co se ZP souvisí, hlavně nepřestávej bojovat ;)
Terka